Je deset hodin večer. Právě jsem se pomodlila svou večerní modlitbu. Jdu spát. Maminka se ještě modlí svou večerní modlitbu. Růženec. Je vedle v kuchyni. Mám otevřené okno. Jsme ve čtvrtém patře panelového domu, blízko pole, které je zčásti posečené. Nebylo na něm totiž nic, než tráva a nějaké zbytky pšenice z minulého roku. Také tam rostl plevel a spoustu vlčích máků, které už ale byli z dost velké části odkvetlé. To pole se už nepoužívá. Místo něj nám tam rostou nové domy a silnice.  A tak se nedivte že na tom poli bydlí zajíci, myši, křečci a kdo ví co ještě. A bydlí tam také kobylky. Ale ne ty malé jak je známe z luk a  a trav co rostou třeba u silnice, ale velké, deseticentimetrová či dvanácticentimetrové. A právě taková kobyla mi přistála na peřině. 

Takže, já jdu spát. Zhasnu světlo a lezu pod peřinu. V tom slyším nějaké zvuky. Něco tu skáče. Nějak tomu nevěnuji pozornost. Najednou cítím a slyším, že mi něco přistálo na peřině. Co to je? Pomaloučku odkrývám cíp peřiny a...  A v tom ji vidím. Kobyla! Zelená. Sedí tam a kouká. Dívá se na mně. Co teď? Co mám dělat?! Rozhodnu se vstát. Pomaloučku lezu z pod peřiny. Vstávám. Kobyla zatím polekaně vyskočí na skříň. Chce se mi křičet, ale rozhodnu se to vydržet. Rozhodnu se říct rodičům, že mám v pokoji kobylku. Nebo spíš kobylu? Kobylu. Znovu ji slyším jak skáče. Jdu do ložnice. V kuchyni už nikdo není. Slyším, maminku, že si ještě povídá s tátou.  Jdu jim oznámit, že tam mám tu kobylu. Nakouknu. Maminka si mě všimla. "Copak je, beruško?" "Maminko já mám v pokoji kobylku." "Tak mi ji pojď ukázat." Říká maminka. "Kde je?" Ptá se, maminka, když vcházíme do pokoje. "Tam na skříni." Ukazuji. Maminka rozsvítí." Kobyla! Co s ní?" "Já nevím." Říkám. " "Musíme ji nějak chytit." Říká maminka. "Ale jak?" "To nevím. Dones něco." "Ale co?" Říkám. " Třeba nějakou sklenici." 

Najednou kobyla skočí. "Ááá." Pištíme obě dvě. "Chyť ji!" poručí maminka. "Ale jak?" Křičím a znovu pištím. 

Najednou se objeví záchrana! A to v podobě mého mladšího bratra Janíka. Zničehonic se objeví se zavařovací sklenicí a víčkem k tomu. Pošle nás obě dvě za dveře a sám zůstane s kobylou. Chytí ji do zavařovací sklenice a vyhodí z okna.

 Konečně! Kobyla je pryč! Můžu jít v klidu spát. Zavřu okno. Jdu spát.

 Za tři dny se nám opět objevila na okně. 

Dobrou noc.