Tuto báseň jsem psala o Vánocích. A četla ji na DCŽM Vesmír. Chtěla jsem se o ní podělit i s vámi. Je to sice vánoční příběh a už budou Velikonoce, ale snad to nevadí. Omlouvám se za případné nepřesnosti a chyby.

 

Můj Vánoční příběh 

Povím vám zážitek, co se mi stal.
Jak dostala jsem od Boha vánoční dar
Může vám to připadat zvláštně, 
toto jsou již, slova básně. 
Prosím o ticho a klid 
ať se můžu do čtení pustit  …
Díky.

 

Začalo to na Štědrý den, 
v kostele na půlnoční.
Nebyl to žádný sen, 
ale zázrak vánoční. 
Seděla jsem v lavici a poslouchala zpěvy.
 Pořádně Naštvaná a v srdci samé plevy. 
 

Tolik dětí a mladých  v kostele, 
Ty zpěvy tak nádherné, zněli vesele. 
 Já však radost  v srdci, vůbec neměla, 
A na všechny okolo, se ošklivě dívala.
 

Ta holčička přede mnou, se chudák otočila
Druhá Vylekaná ze mě, se k matce přivinula.  
 A já si náhle v duchu říkám:
 

,,Co to děláš Jano?“ 

 

A pak…
 

Tiše tam v lavici vzlykám.
Ach pomoz Maria Panno!
Mé srdce se utíká i k pánu Ježíši
Snad mi Bůh pomůže  nouzi nejvyšší. 
 

Co to dělám Ježíši? Ubližuji lidem. 
Ubližuji pohledem, s tak ledovým klidem. 
 Nic jiného neumím, než ubližovat Bože,
tak strašně se stydím, ach co to dělám, cože? 
 

Jak mohu teď předstoupit, Pane před tvou tvář? Nezasloužím si Pane, lásky tvé zář.

 

A Náhle…
 

Srdce mé, cítí Boží dotek.
Kam se jen poděl, ten můj hrozný smutek?
Boží Láska se sklání k srdci hříšníka.
Mé srdce zaplavují radost, Láska veliká. 
 

Ach díky Pane, díky, za lásku tvou. 
Nezasloužím si Pane býti tvou. 
 

Slzy  z očí kanou, stékají na líce,

oči v úžasu planou, děkuji více, 

Bohu svému, Ježíši zrozenému.
 

Úsměv na tváři se tvoří,
všechno zlé láska boří.

 

Tímto však příběh nekončí.
Jana se ještě neloučí.
 

Na druhý den totiž 
Přišla náhle potíž.
 Na Facebooku ve skupině křesťané,
dějí se věci nevídané.
 

Jeden člověk píše o Vánocích
Jako o pohanských svátcích. 
Nejsou to svátky Boží lásky,
nýbrž zla, hříchu a sebelásky. 
 

Prý že je to modloslužba 
A klanění se cizím bohům
Není to žádná Bohu služba
Jen křesťané podléhají bludům. 
 Na katolíky hlavně útočí.
A mě to náhle zaskočí.
 

Moje víra rychle klesá.
Zlý duch jistě nade mnou plesá.
Srdce sevřené úzkostí,
touží po Boží milosti.
 

Řekni mi Bože pravdu prosím.
Která církev je ta pravá?
Už to v srdci dlouho nosím,
dovolávám se práva. 
 

Opravdu jsou Vánoce špatné? 
Skutečně je špatná katolická církev?
Opravdu jsou špatní křesťané? 
Teď mám v srdci hněv.
 

Moje sestra, mamka v sektě, 

ach co mě jenom potká ještě?
Neuznávají Ježíše Bohem.
Katolictví řekli sbohem. 
 

Moje hlava pochybuje, 
srdcem smutek pohybuje.
Čemu teď mám věřit Bože?
Proč mi každý jenom lže? 
 

Slzy mi po tváři tečou. 
Hodiny se pomalu vlečou.
Po Boží odpovědi srdce touží,

je naštvané, potichu se souží. 
 

Lehám na zem, s rukama do kříže,
pláči, křičím, má duše už nemůže.
Otče náš  se modlím
a tichounce truchlím. 
 

Po chvíli pak toho nechám 
a jen občas trochu vzdychám. 
 

Pak  mě náhle osvítí vzpomínka, 

na Acutise Karlíka.
 

Carlo Acutis, mladý svatý, 
Velkou láskou k Bohu vzňatý.
 

Kdo to vlastně byl? 
A jak dlouho žil?
 

Carlo Acutis byl normální kluk,
zdraví a silný jako buk. 
Narodil se do křesťanské rodiny,
která byla nepraktikující.
On však miloval náboženství hodiny. 
Zůstával  sám vždy věřící.
 

Miloval fotbal, přírodu a smích,
a z celého srdce, nenáviděl hřích.
Ke zpovědi často chodil,
růženec se denně modlil.
Miloval Ježíše v eucharistii,
často přijímal hostii. 
 

A taky: 
 

Počítačový maniak to byl,
Webové stránky založil.
O eucharistických zázracích,
ve všech světových jazycích. 
 

Bezdomovce miloval, 
vždy jim něco daroval.
Spacák či svou večeři,

by hlad zimu neměli.
 

Náhle pak leukémii dostal. 
Však Bohu věrný zůstal. 
A když zemřel chudák mladý,
jeho tělo do hrobu dali.
Patnáct let mu tehdy bylo,
mnoho lidí ho oplakalo.
 

Dokonce i ti bezdomovci, 
kterým dal večeři v noci, 
přišli na jeho pohřeb,
a účastnili se bohoslužeb. 
 

Tento člověk mě zaujal,
příběh v mysli rezonoval. 
 

To na něj jsem si vzpomněla,
do jeho života se zamilovala. 
 

Jeho webové stránky!
A jeho úžasné články!
O eucharistických zázracích,
tak živě ve mě působících!
 

Pak jsem našla video o tom.
Neuvěříte co stalo se potom. 
 

Znovu jsem našla sílu.
A mojí ztracenou víru.
 

Jestliže je pravda co, se tu říká o eucharistii,
o Ježíši ve Svaté hostii,
potom je Bůh eucharistie.  
 

A co z toho pro mě plyne?
 

Že katolická církev pravdivá je,
a Ježíš mě velmi miluje!
 

A na závěr řeknu jen slov málo. 
 

Díky, že jsi mě k Bohu dostal Kájo!
Musím však říct, že to za to stálo.

 

Konec.